Historie

Není to tak dávno, co u nás byli lvíčci známi spíš z obrázků cizojazyčných atlasů psů. Ještě dnes se stává, že nás "znalci" psů poučují, že náš pudlík je špatně barevný a nemá pěknou srst. Jenže lvíček není pudl. Lvíček je bišon - tedy příbuzný spíše s maltézáčkem, boloňáčkem ,Cotenem de Tulear a Bichonem a poil frisé. Předchůdce moderních lvíčků můžeme vidět na uměleckých dílech význačných umělců - Cranacha, Goyi a Durera. Dokonce i na katedrále v Amiens leží u nohou sv. Firmina pes ne nepodobný lvíčkovi nebo prostě psu ve lvím střihu. Ostatně o psech podobných střihem lvu se zmiňují již staří Řekové a Římané.
Původní název plemene byl Maltézský lví pes a tento název změnil až Francouz Buffon na Bichon petit chien lion (malý lví bišonek) a Francouzi se od té doby považují za zemi původu. Konečný a dnes oficiálně používaný název je Petit chien lion (malý lví pes). Česká forma lvíček vznikla z německého Lowchen.
Lvíček měl pohnutou historii. Podle legend se prý účastnil i křižáckých výprav, ale jeho nezaměnitelná úloha je být společníkem člověka. Tuto úlohu plnil u aristokratických dam dlouhá léta. "Doba temna" pro lvíčky nastala až v našem století, kdy byl téměř vyhuben. Za 2. světové války se psů z jediné chovatelské stanice ujala madame Bennertová, poté co byli doslova vyhozeni na ulici. Podařil se jí heroický výkon a vykřesala poslední jiskřičky naděje na obnovu plemene. V 60. letech byli lvíčci uváděni jako nejvzácnější plemeno v Guinessově knize rekordů. Naštěstí se situace změnila a lvíček je dnes vzácným, ale ne vymřením ohroženým plemenem.
A jaký lvíček vlastně je? Je veselý, odolný, přítulný a hravý pes. Je velmi přizpůsobivý - ochotně pochoduje dlouhé kilometry na procházkách, ale stejně tak je spokojen s proběhnutím na zahradě. Při rozumné výchově je bezvadně ovladatelný a i přes svůj temperament poslušný. Lvíčci jsou velmi pohybliví, mrštní a perfektně skáčou. Rádi si hrají - ať už s ostatními psy nebo s páníčkem. Lvíčkům nevadí cestování nebo život na sídlištích, nutně však potřebují lásku pána, bez ní se stávají uzavřenými.
Péče o lvíčka není nijak zvlášť náročná. Jako všechna dlouhosrstá plemena je třeba je pravidelně česat (alespoň 3x týdně). Tradice úpravy předepisuje stříhat lvíčka "do půl těla", ale i to se dá zvládnout a naučit.
Co se týká krmení lvíček nepotřebuje velké množství potravy, ale o to více je nutné dbát na její kvalitu - tj. buď krmit kvalitními granulemi nebo vařeným masem s přílohou a vitamíny. Pro krásnou a dlouhou srst je dobré podávat speciální přípravky podporující její růst a kvalitu.
V roce 1993 vznikl Lvíček klub ČR, kde se soustředili chovatelé a příznivci plemene.

Napsala Gabriela Bártová, duben 1995